Co bylo....

Naše společné švédské prázdiny nebyly tak úplně od věci. Viděli jsme se, v pauze si Rajmo zamapoval v Norsku, mi dojela kámoška až ze Zábřeha n. Moravě, Verča. Všechno bylo v poho, nějaká alergie nebo ekzém se už neřešil, dělali jsme, že neexistují. Pak jsme si ale uspořádali speciální týden s MS a našim pětiletým výročím a jak to dopadlo! No teda, dopad zatím ještě nikdo neví.... Pátek 13. byl na pořadu MS volný den, takže jsme si dali výlet. Výlet do Göteborgského špitálu, s mými ledvinami. Po 6hod útrapách na tamním lůžku mě poslali se zánětem ledvin domů.
V sobotu jsme dali přenos a jeli na huraaa koncert Roxette, splnit jedno přání z mládí. Řeknu vám, tak mi tekly slzy, když Maria zpívala, při všem tom, co měla za sebou..... Naštěstí Rajmo to snad tak úplně nezpozoroval.
Ikdyž teď už je to asi jedno. V neděli mě dovezl na letiště v Malmö, já celou cestu prozvracela, modlila se, ať přežiju let a alaramovala rodiče, aby mě vyzvedli na letišti v Praze. Let jsem přežila, jen škoda, že byla bouřka jak blázen, záchod zablokován letuškama a pytlíky papírové. Bála jsem se je použít, takže cesta byla v mém případě dosti nechutná.
Ale dost už. Z Ruzyně rovnou na příjem šumperské nemocnice. Po vyšetření panem doktorem B.B. (Pavlin Big Brother) naordinováno zůstání. Pak naordinován převoz a od té doby se nalézám v Olomoucké nemocnici, oddělení nefrologie, JIP. Návštěvy si moc neplánujte, jsem tak rozcitlivělá, že mi stékají slzy, když slyším, jak se sestřičky baví o tom, že jdou domů za dětmi!
A co mi vlastně je? To je otázka. Selhání ledvin. Není to nic genetického, to už vyloučili. Nic jiného ale zatím vlastně ne.... Takže, až budete chlastat, myslete na mě! Ačkoliv já to nikdy moc nehrotila, nějak se mi to vymstilo.....

A omlouvám se za chyby, nemocniční lůžko není úplně pohodlné.....

Komentáře k článku

---

Vložte komentář